„Florbal je důležitá součást mého života a doufám, že ještě chvíli bude. Je to pro mě hlavně čas strávený s kamarády ve fajn kolektivu,“ říká sympatická legenda FBC Česká Lípa Martina Gembecová, kterou jsme požádali o rozhovor.

Cítíte se spíše jako trenérka nebo jako hráčka? Tak z těchto dvou variant už asi více jako trenérka. Ale jak já říkám - v FBC jsem stále nejvíc fanoušek (úsměv). Pořád to vnímám jako moji primární funkci a ty ostatní tak nějak vyplynuly. Jako hráčka už je to hodně okrajové, ale tréninky jsou pro mě stále velmi důležitý a potřebný relax.

Máte svůj vzor v trénování, či si „jedete“ podle sebe? Vzor asi úplně ne. Já vlastně ani původně neměla žádné ambice trénovat děti. Většinou prostě jdeme tím směrem, kde je to potřeba.

A jak se tedy stalo, že jste se postavila k lavičce jako koučka? To bylo někdy před 16-17 lety, kdy od kategorie mladších žáků odešel trenér a nebyl nikdo, kdo by je trénoval. Tak jsem to tenkrát vzala a moc mě to s klukama bavilo. Když jsem se pak vracela po první mateřské pauzičce, už tu vznikaly první dívčí týmy, tak jsem se nějak automaticky přesunula do holčičí kategorie (úsměv).

V posledních letech se ve fotbale a hokeji preferuje u dětí, aby ty výsledky nebyly to nejpodstatnější. Jak je to u florbalu? Myslím, že výsledky začínají hrát roli až od nějaké kategorie starších žáků až dorostu. Každopádně to ale neznamená, že bychom nechtěli, aby i mladší děti chtěly vyhrávat, to podle mě ke hře (jakékoli) patří. Nicméně pro nás, trenéry, je vždy důležité hlavně to, aby se děti sportovně vyvíjely a uměly v zápasech prodat to, co je učíme na trénincích.

A jak s malými svěřenci probíráte prohry? Tam je to hrozně individuální. Každá věková kategorie i hráč/hráčka to nese trošku jinak. A ona je také prohra a prohra. Je rozdíl prohrát po super výkonu se silnějším soupeřem a s outsiderem díky vlastním chybám. A spíše než výsledky jako takové většinou řešíme s holkama jednotlivé aspekty hry, které k danému výsledku vedly.

Máte v klubu nějaký talent, jakým byla třeba Nikol Pekárková, která teď působí ve Švýcarsku? Já si myslím, že těch talentů je tady hned několik. U té Nikči se sešlo opravdu všechno. Kromě toho, že byla talentovaná, tvrdě na sobě makala a hlavně tam byla a pořád je neskutečná podpora ze strany její rodiny, bez které by to nešlo. Když to vezmu zpětně, bylo tu několik šikovných dětí, které to dál nedotáhly jenom proto, že u nich některý ten důležitý prvek chyběl.