Novoborští atleti jsou vidět nejen díky pěkným dresům, ale především svými kvalitními výkony

Novoborský atletický klub nelze při závodech Okresní běžecké ligy přehlédnout. Nejen kvůli hezkým modrým dresům, ale především díky mnoha medailovým pozicím, které si Novoborští pravidelně odvážejí z jednotlivých závodů. A díky tomu jsou v průběžném pořadí Okresní běžecké ligy na předních místech. (Beru v potaz žebříček po šesti závodech, Kamenický Šenov ještě nebyl započítán).

V celkovém pořadí jsou v mladších žákyních Alžběta Beránková a Tereza Janečková na 2. a 3. místě. Ale dalších kategoriích už atleti TJ Jiskra Nový Bor svým žebříčkům vévodí. V mladších žácích Tomáš Choděra, ve starších žákyních Barbora Janečková, ve starších žácích Ondřej Dvořáček, v dorostenkách Pavlína Janečková, v dorostencích Tomáš Tadlík, v ženách roč. nar. 2004 - 1990 Anna Rálišová a mezi muži roč. nar. 2004 - 1985 je na vrcholu Vít Seidl.

Není tak divu, že v celkovém pořadí napříč všemi kategoriemi jsou v první dvacítce všichni tito zmiňovaní závodníci plus ještě např. Ondřej Cmunt, který zatím vyhrál každý závod, kterého se zúčastnil. Ale protože na dvou chyběl, je v tuto chvíli v kategorii Muži roč. nar. 2004 - 1985 "jen" na třetím místě.

Mezi ženami roč. nar. 1989 a starší je na dosavadní třetí pozici Monika Choděrová, která patří i mezi trenérky novoborského klubu. "Začínala jsem v 11 letech, předtím jsem dělala sportovní gymnastiku. Běhat mě bavilo víc a byla tam skvělá parta. A už jsem tam zůstala. Závodila jsem do 35 a pak začala k tomu i trénovat. Říkala jsem si, že když mě někdo věnoval svůj čas a trénoval mě, tak bych ty své zkušenosti také měla předat. Ke všemu mě to baví. Jsem šťastná, když se svěřencům daří a posunují své osobáky a mají z toho radost a chuť makat. Myslím, že se sešla i úžasná parta lidí včetně rodičů, bez kterých by to nešlo," říká Monika, která je moc ráda, že existuje běžecký seriál OBL. "Je fantastický a myslím, že je velice oblíben mezi běžci."

Mezi její nejoblíbenější závody Okresní běžecké ligy patrří ty v okolí Nového Boru. "Nejoblíbenější závod? Samozřejmě, že ten náš. Tratě v Boru jsou i naše tréninkové. Jinak ještě Radvanec a Polevsko, lesy, skály, krásné výhledy. Při své rychlosti se můžu i kochat. Ostatní sice ne, ale okolí kolem Boru je opravdu moc hezké," dodává Monika Choděrová.

Na čtvrtém místě v kategorii 40 - 49 let je člen TJ Jiskra Nový Bor Lukáš Michvot, se kterým jsem udělal rozhovor.

Letos si se zúčastnil zatím pěti závodů, v každém z nich si získal pěkný počet bodů. Znamená to, že jsi spokojený se svými letošními výkony, nebo si někde mohl být i výše?

S průběhem letošní sezóny jsem spokojen velmi. Ani tak nejde o body jako o ten vlastní pocit z běhu. Když ti to celý závod docela běží a před cílovou rovinkou máš ještě na to vyvinout sprint, to je nádherný pocit. Takhle jsem si občas snil, že by to bylo hezký běhat...

Jestli bych mohl být někde výše, nevím. Snad leda v Radvanci na osmi kilometrové, hodně náročné kopcovité trati. To byla pro mě velmi obohacující zkušenost, že bych měl poslouchat tělo jako celek a ne hlavu, která už by se viděla v cíli hned po prvním kilometru, když to nejtěžší bylo teprve přede mnou. Několikrát jsem úplně zastavil a stejně krát jsem si říkal, že to prostě vzdám. Ale nakonec jsem do cíle doběhl. Jak mi bylo, raději ani nebudu popisovat  .

Účastníš se zpravidla mílařských závodů. Na Polevsku jsi např. ve finiši porazil o vteřinu Jakuba Podzimka. Ale co ty a delší běhy? Půlmaraton, případně maraton?

Polevsko byl hezký závod. Běžel jsem ho ve stejném tempu s Kubou Podzimkem. Doplňovali jsem se celý závod, a tak jsme se dohodli, že doběhneme do cíle dohromady. No, ale někoho jako prvního napsat museli. Tak jsem byl asi abecedně první  . Polevsko bylo báječný – přátelská atmosféra po celý závod, hezké počasí a krásná příroda Lužických hor.

Mílařské závody jsem loni absolvoval jen tyto, letos už to prokládám i delšími běhy do těch 8 km. Kdo mě zná, ví, že má závodní historie je útlá stejně jako naběhané objemy kilometrů za rok, a tak musím pomalu, aby si tělo na běh vůbec navyklo. Na půlku nebo dokonce celý maraton ambice prozatím nemám, ale nikdy neříkej nikdy.

Už vloni a předloni jsi ve svých kategoriích skončil celkově na 4. a 3. místě. Máš ambici se posunout i výše?

Mám rád život pestrý, nechci jen sportovat nebo konkrétně jen běhat, a proto si myslím, že ani není možné z výkonnostních i časových důvodů mít tyto ambice. Na posledním vyhlášení vítězů Okresní běžecké ligy mi došlo, že není krásnějšího pocitu než každý jednotlivý závod.

Na který závod, který ještě zbývá, se obzvlášť těšíš a proč?

Mám rád Polevsko, ale nejkrásnější závod, který jsem běžel, byl závod na Hvozdu. Ten bohužel není a ani už vloni nebyl zařazen do Okresní běžecké ligy. Byl to sice kopcovitý závod, ale v krásném prostředí, a když máš děti, který ti fandí v cíli, tak to nemá chybu!

A ještě obligátní otázku na závěr. Kdo tě přivedl k závodění?

Před dvěma lety mi můj kamarád Petr Václavík v rámci mých smutných dnů přednesl nabídku, abych si s ním šel zaběhat. Začali jsme pětkou, vzápětí desítkou. No a pak mi řekl o atletech v Boru pod vedením Moniky Choděrové. Touto formou bych chtěl moc poděkovat Petrovi a Monice jakožto průvodcům mého běhání.

autor: Alex Neugebauer

foto: Monika Choděrová, Dan Štrébl