Pavel Hradiský: Práce u mládeže mě hodně naplňuje

Pavel Hradiský patří mezi nejdůležitější tváře českolipského fotbalu tohoto století. Především je podepsaný trenérským rukopisem pod postupem Arsenalu Česká Lípa do třetí nejvyšší soutěže v roce 2009 a též se podílel v 90. letech svými brankářskými schopnostmi na úspěšném tažení Brümmeru Česká Lípa. V současné době se stará o českolipský dorost a žáky z pozice mládežnického šéftrenéra.

„Na starosti mám celou mládež, tzn. dorostence, žáky a přípravky, i když s těmi mi pomáhá Karel Machač. Ten má na starosti především organizační záležitosti. Mojí náplní je tvoření tréninkových plánů a účast na trénincích. Ale také dělám i individuální tréninky, kdy si vyberu nejlepší hráče z „dvanáctek“, „třináctek“ či „patnáctek“. Účastním se samozřejmě i zápasů, zpravidla jeden týden jsem na dorostu, příští zase na žácích, protože se to občas kryje. Pak řešíme s Karlem i přestupy či dáváme dohromady papírování ohledně dotací na akademie. Práce je dost, ale mě to hodně naplňuje. Hlavně když vidím, jaký je u žáků posun. Třeba u „třináctek“ jsem si na jaře říkal: Jak chtějí tyhle děti, při vší úctě, hrát druhou žákovskou ligu... Ale když je vidím teď, tak se hodně zlepšili. I když nejsou v těch tabulkách nahoře, tak herní projev je úžasný. Tohle mi dělá radost.

Jak by si zhodnotil oba dorostenecké mančafty, U19 a U17?

U „devatenáctky“ máme trochu problém s ročníkem 2006, tam máme asi jen čtyři kluky. Základ týmu tvoří ročník 2007, ale i mladší tam jsou. Takže tým je perspektivní, ale letos to musíme nějakým způsobem zvládnout. Ze začátku měli problém, po sedmi, osmi kolech měli jen jednu výhru a jednu remízu, ale pak jsme to nějak zlomili. Více jsme se zaměřili na tréninkový proces. A v posledních sedmi zápasech jsme měli naopak jen jednu prohru, dvě remízy a čtyři výhry a dostali se do středu tabulky. Takže strach z toho, že by měli spadnout, nemám. I když soupeři hrají zpravidla s hráči ročníku 2006, což někdy ten rok, dva už je znát.

A co se týká U17?

„Sedmnáctka“ trochu trpí tím, že se několik hráčů posunulo do starší kategorie, takže to hrají s „09“. Začátky zápasů mají zpravidla hezký, ale pak nějakýma chybama a neproměňováním šancí nedosahují výsledků, které by odpovídaly celkovému výkonu, který je jinak dobrý. Ale pak ke konci podzimu už ty výsledky přicházely.

V obou tabulkách U19 i U17 jsou jednoznačně poslední mančafty Varnsdorfu, kde si dříve dlouho působil. Čím si to vysvětluješ?

Ve Varnsdorfu jsem byl deset let. Prošel jsem tam od áčka až po žáky. A tam je to vždy takový složitý, protože je to výběžek, na kraji světa, jak se říká. Dříve tam chodívali hráči z Českolipska či z Hrádku nad Nisou. Ale tím, že Lípa už má své vlastní soutěže, tak už tam odsud nikdo nechodí. Takže mají teď spíše potenciál na krajský přebory než ligové soutěže. Áčko bych si netroufal hodnotit. Uvidíme, jak se jim podaří v zimě posílit. Ale je to obdivuhodné, že takovéto mále město se tak dlouho drží nepřetržitě ve druhé lize. Což je zásluha pana Gabriela.

Jaká je spolupráce mezi vaším nejstarším dorostem a mužským B-týmem?

Smyslem béčka je logicky, aby ti kluci, co vychází z dorostu a mají perspektivu, ale nemají hned na áčko, si mohli vyzkoušet dospělý fotbal. Víceméně většina hráčů, co nyní působí v béčku, prošla naší mládeží.

A ještě na závěr nám pověz, jak se daří tvým synům, kteří se také rozhodli pro fotbal.

Nejsem ten otec, který by chtěl ze synů profesionální fotbalisty. (úsměv) Nechal jsem to na nich. Třeba u toho strašího Adama jsem vůbec nevěřil, že by se mohl fotbalem nějak prosadit. Nebyl tak talentovaný, ale dává do toho vášeň a píli. Začínal v Jablonném, pak šel do Cvikova, poté byl ve Varnsdorfu, následně se dostal do teplické akademie a též byl v Ústí nad Labem, odkud šel do Drážďan, kde hrál tři roky 1. Bundesligu U17 a U19. Teď se vrátil a studuje v Ústí na vysoké škole a hraje v Neugersdorfu nejvyšší saskou ligu. Už to u něj nevypadá na velký profi fotbal, ale věřím, že svou pílí se ještě posune, takže mám z něj radost.

Mladší Alain také prošel Jablonným, Cvikovem, Varnsdorfem, až se dostal do Liberce, kde chodí do školy. Hraje za U16. A také ho to baví. A také to není vyložené poleno (úsměv). Uvidíme. Já vždycky říkám, hlavně že něco dělají, že se neflákají. A nějakým způsobem se jim daří v rámci těch jejich ročníků a uvidíme, kam to dotáhnou. Tak hlavně, aby to byli dobrý lidi, a myslím, že mají k tomu nakročeno.

A nemrzí tě, že nejsou jako ty v bráně?

Ani ne (úsměv). Brankář to má vždycky těžký, protože jednak se musí plácat po zemi a pak to může být náročné po psychcké stránce, protože každá chyba může být rozhodující. Ale zkoušeli to oba, ale nebylo to to pravé ořechové. Ten starší je ofenzivní hráč, ten mladší spíše defenzivní a brankář jsem byl já, tak to máme takhle hezky rozdělené (úsměv).

Foto: Facebook Arsenal Česká Lípa

Ptal se Alex Neugebauer